Vybíjení

2. února 2015 v 20:33 | The Wall |  Údery do Mého světa
Co se stalo? Šedá šeď zbídačených vítězství (...) sedí na síťce proti mouchám na opačné straně okna než já a směje se - nu, nám všem - do červeného bělma černých inverzí.
A pak ten pátek. Kohorty zbloudilých se tlačily do sálu ocejchovaného archaismy zašlých režimů a vůbec to vše připomínalo spíše myslivecké doupě než místo pro oslavu. (Přestávka pro hbité, nezřízeně konvenční přestřelky lexémů.) (Přestávka pro opilecké hudrování na společné nesnáze.) (Přestávka pro úsečné výpady nepotřebné hmoty.) Tak jsme se ocitli na konci večera a jiných vazalství. (Zmizet!) Venku nokturno jako od Chopina; jen mráz teskně romonil ve znavených údech mého těla. - Čekání na modré ze silnice. - Posléze téměř bezesná noc zakončená příjezdem pošťáka, kterého jsem považoval za zloděje, protože se svou Fabií couval k nám do kopce bez zapnutých světel.
Dále jen zamlžené vzpomínky. Dny, které nám nic nedaly. Lze takto prožít celý život? --- Jako by mě cosi (čemu budeme pracovně říkat: intuice) zahnalo až sem. Na samý okraj těžké rozmrzelosti. Vyčerpávající nechuti. (...) Čekání na probuzení. Až vše krvavé splyne s nekonečnou minulostí. -- Až se rozběhnu a neviditelné okovy zůstanou trčet v zasněžené hlíně. - Zpod baretů znovu klíčí ožehavá nejistota. A vše, co se uprostřed davu velkoměsta zdálo jako "ideál", je na cestě lemované zdí hřbitova poněkud vybledlé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama