Nebulózní

20. ledna 2015 v 21:19 | The Wall |  Já a ti druzí
Do střech příběhů se vkrádají pochybnosti. Probouzím se v nestydatě prázdném domě a sklízím negramotný strach neutěšeného očekávání. Parafráze ztuchlých textů. - Ach, jak zbaběle závidím všem těm neoblomným bláznům... - Jsem zase o dva dny starší (moudřejší); frivolně rozpolcený...

A proč plnit hloupé cíle? Copak nestačí vědomí apokalyptického velikášství? (Byl to úspěch, a to nikdo nemohl zapřít. Byl jsem na moment hrdý na všechno, co jsem dokázal a co třeba někdy dokážu... Cítil jsem to z toho zaskočeného pohledu a několika vět, které připomínaly virtuozitu Jaroslava Kociana. Ale už to jsou tři měsíce.) A v rádiu už hlásí program na další hodiny - eh, na hodiny, které tiše protrpím na kolotoči destruktivních myšlenek.

Košile, kalhoty, sako a kravata v balzamických barvách, totiž černé a šedé. Vyměřeně uměřený. Chladně nesebevědomý. || 9:02. Rekvizity jsou nachystány, hra na někoho, kým už z podstaty nemůžeme být, začíná. (...) A pak usedám k otylému Č a tvářím se neopakovatelně korektně; to na počest systému. - [mňestskí] Ano, ano! Arbitrární. (...) Úsměv. Vyschlé hrdlo a rozpraskané rty.
Udusaný spánek. Na chodbě světlo. Ale ještě nebudu vstávat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama