Záchvaty následných porážek

21. listopadu 2014 v 21:26 | The Wall |  Vítěz i poražený
Týdny, celé týdny se mi nezachytitelně prosely mezi roztřesenými prsty...

Když ze špinavých ulic zmizí všechny ty dávivé výrazy lidí (lidí!), celé mé batikované impérium vypreparované nadřazenosti se rázem rozpadne. A vcelku nezáleží, zda ve sladkobolný troud nebo placatici* nicoty.
Odpoledne, podvečery, večery, noci, uspěchaná rána navrhují a realizují své domýšlivé plány; sedím a ztrácím neznělé touhy, stojím a neztrácím smělou rýmu.
Na šeredném stole zejí prázdnotou dvě nádoby na lepší jídlo (tak jako můj bezkřídlý mozek asi tři pídě od nich).
Šumy a tóny mi rozeznívají ladičku. Fonémy, slabiky, slova, větné úseky zpívají o dosažitelných životech (blouzním!) a já... co já? Motá se mi hlava. A (blouzním!). - Dole pod naším lénem hrtany spílají kalnému tichu a já... co já? Chci spát.

Teď jsem zhasl lampu. Stín obklopil aglomeraci mého (s)vědomí.


Rozžhavená kamna. Tři hodiny ráno. Nahluchlou kotlinou se rozléhá kohoutí kokrhání. Je zmatené - tak jako moje.

Sviť, měsíčku, sviť,
ať můžeme nýt
po medových závratích, které jsem zapřel při návštěvě čekárny u lékaře.

Postel, ze které mi nečouhají nohy. Nerozbitná sklenička plná vypité vody. Zdánlivě zaseklé okno.

A věrohodný rozvrh na plánovanou přípravu se roztekl jako hořká čokoláda, kterou přežil jen její nevzhledný šosák. Vlastně ani nebyla dobrá, takže se raději věnujme zhovadilým zítřkům, kterých očividně nikdy není dost. - Možná si za to můžu sám. Určitě si za to můžu sám.


Dost! Už nechci myslet na příští popravy. - Ležím a v hlavě mi lavírují katamarány...



* Srov. SSJČ IV., 1989, s. 117
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang Ang | Web | 22. listopadu 2014 v 8:22 | Reagovat

Blouznění nemusí být úplně na škodu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama