Diskurz a má krev

1. listopadu 2014 v 23:19 | The Wall |  Malorážní buřič
Projdu potemnělou chodbou, otevřu dveře, vstoupím dovnitř, rozsvítím světlo a navečeřím se. Pojedu zmačkaný a plačtivě odhozený v sedačce falešně, jak z nádenických letáků na mořské dno, modrého auta, plného koaličního mamonářství, abych vyprávěl o zpráchnivělých domcích naznak ležících pod slunečníkem z tvídových mraků.

(Kam jsem to jen zmizel? Kůže vystavená na odiv náhodilým kolemjdoucím; monumentální artefakt pozitistických kvaziteorií o podstatě bručounské existence. Ale to přece nejsem já! V tichosti nářku umakartové duše jsem se rozplynul v apartní slova, která jsem mohl říci, kdybych se byl narodil básníkem.)


A zatímco tlíme v květináčích smaragdového pozérství a cévy se nám dmou běsnícím drekem, zatímco nás pohlcují kasematy kamerové dialektiky, zatímco spíme pod čtyřnápravovými vagony dravého merkantilismu, zatímco nám spílají do kolegů a jiných nepřátel, zatímco nás vytáčejí telefonní operátoři a dřísty strojvedoucích seriálových sympozií, zatímco se nám vytváří faldy na brnění a minisukních, zatímco čteme manuály na odkvetlé štěstí, stává se z nás, rychle a jistě, tvrdohlavá Antigona, zapečetěná na druhé straně zdi...

...

Lidé kolem dští mour a supresegmentální šílenství. A nakladatelé čekají, až jim zjihne bubeniček, aby mohli vytapetovat každou jejich skříň, kterou by mohl člověk nazývat knihovnou, listy epesní epiky v červených deskách.

Jedu. Jedeš. Jede. Pořád jen samý jed. - Vyklonit se z okýnka, které nejde otevřít, a zazpívat svižnou kantilénu bujným drozdům, koupajícím se ve snětích. / Nerozlučné neřesti víkendovkých večerů, totiž třaslavě čerchované čekání.

?

Kam mě zavede příští show? Budu namáhat svůj zor pohledem do důvěřivého publika - leč kdo z nich mě uvidí? - uslyší hněv slov, která jsem na počest zhýčkaných dnů skládal v sentimentálním rozrušení, a víte co? Pro tu prchavou a prchlivou chvíli budu Mistr i bez Markétky...

Flanc předstírané svobody.


Na čepici mi zvoní chlad. Jsem chladnokrevný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang Ang | Web | 4. listopadu 2014 v 17:48 | Reagovat

Málokdy na jednom místě najdu tolik slov, kterým (zatím?) nerozumím. Zvláštní, jak si člověk kvůli maličkosti může připadat nevzdělaný.
Zvláštní, leč nepřekvapující.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama