Líh a bláto

10. září 2014 v 21:07 | The Wall |  Já a ti druzí
Na verandě světa, kde se jedinými vítězi stávaji poražení, mrtvolně zahanbení v nemluvné nejistotě.
O věcech, které snad dávají smysl.

Ušpiněné boty, naučené mizernému životu bez odmlouvání.
Vím, někdy je to těžké. Toulat se zalesněnou pustinou za deštivých rán, kdy ostatní nutí osmahlé krby ržát. Vím. Někdy je to těžké - svody prašivých přátelství znát.


Čekat na poslední úder a pak už se nikdy nezvednout z rozlítostněných sraček. Kolik že času ještě zbývá? Na pěkných pár kriketových zápasů.
Zahrát si na trapnou hvězdičku v záři cigaretového nedýchatelna, doprovázenou vlažným potleskem studenokrevného publika. Slyšíte tu falešnost v mém vyřvaném hlase? Je nakažlivá.

Útržky vět, které si nepamatujete. Útržky gest, na která si raději nepamatujete... Instikt lovce. Klíčky od koncentrované neviditelnosti. Nádech zarputilého smutku. Líh a bláto.


A když už si myslíš, že je všemu konec, začne to zase od začátku. Od začátku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 5. října 2014 v 21:46 | Reagovat

Je to o volbě.

2 theworldisugly theworldisugly | Web | 31. října 2014 v 21:43 | Reagovat

Pořád dokola. Jeden hloupej život, jedna velká zbytečnost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama