Sbírka prošlapaných střevíců

17. srpna 2014 v 21:55 | The Wall |  Údery do Mého světa
Velkoměsta, zařezaná do oparu dávno ohraných melodií a cigaretového kouře, se utěšeně ztrácela ve zpětném zrcátku, zatímco přímo před nosem vyrůstala nová a nová, trapně a stereotypně, jako by měla zobrazovat jednotlivé dny v mém uměřeně mdlém životě. A tisíce utracených koní pod pokličkou ze švédské oceli klusaly vpřed; stále vpřed.

Úbor zbarvený do letní růžové, velké (asi) stylové brýle a hlavně huba plná keců. Trochu mě zaráželo, jak se s ní může (někdo) přátelit, ale což. Manýry špatných hereček ze špatných filmů; v (téměř) každém je kapka umění... Tichá nenávist ukrytá pod fasádou taktního mlčení.


Zuřivý štěkot křišťálově čistého vodápadu, ležícího v nedobrovolném objetí zpocených tuláků, zaznamenávajících svou neomezenou bezvýznamnost pro další generace, stejně zbytečné. A zatímco jedni namáhali své kolenní a hlezenní klouby sestupem do údolí, jejich místa mezitím vděčně zaujaly čerstvé divize amatérských sebedokumentaristů.

Zasněžené vrcholky ztepilých čtyřtisícovek. Funěl jsem do kamenitého svahu s osvobozující únavou v botaskách, dokud pár lenošivých krav neodzvonilo mému trápení. Naštěstí alespoň cesta z hor většinou vede z kopce. A někdy do města, kde se netočí ruské kolo.


Ženy v burkách, s tabletem v ruce. Pokrok nezastavíš... Historická centra narafičená na turisty a jejich zrcadlovky.

Místa, o kterých lze napsat pouze neurčité hmm.

...

Pak jsem dojel domů, kde všechno bylo jako dřív. Ne že bych čekal něco jiného.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Angie Angie | Web | 22. srpna 2014 v 11:03 | Reagovat

"V (téměř) každém je kapka umění, protože nikdo vlastně pořádně neví, co to slovo znamená." - to bylo výborné, to se mi hrozně líbilo!

No, a potom... "Ženy v burkách, s tabletem v ruce. Pokrok nezastavíš...", to mě opravdu dost rozesmálo, krásná absurdita:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama