Pod talárem ctnosti

11. července 2014 v 21:06 | The Wall |  Malorážní buřič
Vychladlé Pompeje. Nesežrané pomeje. Gilda nonkonformních malířů. Cinkot vypraných halířů. Nikdy (kromě několika výjimek, legalizovaných zákonem a potvrzujících pravidlo) nevítaný (a co více? - nenáviděný) host. Umíráme pro radost.

Fíííííííííííí. Vítr se holedbá svou nepřístojnou dekadencí. Bum, bum, bum, otřásá se celý dům. Huláká, piští, vříská, prohýbá se otupělá břízka. Fííííííííí.

Rej uplakaných dešťových kapek. Kap, kap, (kap), kap. Kap. Opatrně stékají po licousech alabastrového očistce, až dopadnou do ringu mezi trojrozměrné plže. Podat ruku soupeři (nějaká moc nóbl pravidla) a hlavně žádné rány pod pás! ... Fííííí / refrén předchozí sloky / hotové Kvílení. Od Alana Ginsberga. Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené šílenstvím, hystericky obnažené a o hladu... Copak ho neznáte? To je ten, co ztratil svůj zápisník ve ztraceném Československu. A stal se králem Majálesu. - Příští rok padesáté výročí. Tou dobou už možná budu šťastný. A proč by ne?

Sny, na které si nevzpomínám. Dny, na které si nevzpomínám. A kdo z vás to dokáže změnit? Budu se tvářit, že jste si ve svých šancích všichni rovni.


Trucovat. Na počest všech. Kteří seděli přišpendleni ke své napuchlé zemljance. Kteří procítěně fušovali do hudebního mainstreamu, když mi v tepnách zamrzala karmínově cudná krev. Kteří rukama bušili do odporně černé tmy. Cin cin.

A pak zamávat letuškám v desetikilometrové výšce, než je spolkne devítihlavý mrak a zůstane po nich jen sněhově šedý cancour leteckých výkalů. Viszontlátásra, kedves barátom! Viszontlátásra!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang Ang | Web | 15. července 2014 v 22:09 | Reagovat

Kap. Kap.
Vlastně zbývá jen počkat, až déšť všechno odplaví.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama