Eukaryotická

28. června 2014 v 21:52 | The Wall |  Údery do Mého světa
Další den stvořený k plýtvání lacinými gesty; to je možná právě to - všechna mě stála pouze pár hodin spánku a tabulku hořké čokolády. Protože jsem cítil jakési zvláštní dojetí bezprecedentní důvěrou. A sklouzl jsem k časům minulým, zapomenutým na druhé straně osamělé zdi...

Šel jsem liduprázdnou ulicí a myslel na nepodstatné detaily posledních týdnů, měsíců. Přestože se mi celou tu nekonečnou dobu zdál Čas jímavě letargický, až nyní začínám vnímat, co všechno se změnilo, co všechno už je zakopané pod tíhou přítomnosti. Probouzet se.


Trochu podvědomě se bojím mluvit. Jako bych se snažil sám sobě dokázat, že to teskně éterické kouzlo patří jenom mně, a proto musí zůstat zachováno ve své nepostižitelné podobě ve formě dojmu. Transcendentní energie, esoterické světlo, co přes den spí, a pak, když Měsíc spiklenecky připravuje svůj rutinní coup d'état, naplní šero unavených očí novou nadějí. Jako déšť líbezných tónů šedivějícího klavíru.

A pak uteče, nenadále a bez zbytečných vzlyků, do své vzdálené samoty mezi vámi. Snažíš se zachytit odraz toho lesku, dokud nepochopíš, že jsi nic nepochopil. Budeš čekat na její tvář, zjevenou uprostřed hlubokého spaní a budeš věřit, že to byl dotek tvého nebe. Ne, zhola nic jsi nepochopil. Vteřiny. Vteřiny mizí. A ona stále nemá tvář. Jsi nesvůj. Protože nejsi zvyklý na lidi, co nemají tělo. Ano, viděl jsi takové, kteří neměli nic víc; hleděl jsi na jejich prázdný výraz a všechno bylo v pořádku. Ale teď? ... Utopit se v přeexponovaném akváriu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama