Goliard

26. dubna 2014 v 18:36 | The Wall |  Údery do Mého světa
A je tomu konec. Poslední zvonění. Mrzí mě, že mi sestra proběhla, když jsem plnil kýbl vodou. Mrzí mě další velká spousta věcí. Nejsem schopen udělat tečku za prozatím nejlepším obdobím svého života. Nedokážu zarazit příval melancholických vzpomínek a důstojně se rozloučit. Snad jsem dostatečně nedospěl, snad bych potřeboval ještě alespoň rok, abych mohl tuto kapitolu řádně zkolaudovat... Místo toho: mám se bít o místo v růžově ambiciózní budoucnosti - přijímat rány jako Rocky; mám čelit rozhněvaným mladým rowdies, rozlíceným Megerám; připadám si až příliš zženštilý - přiznávám - nejsem typ žoldáka, který je schopen jít i přes mrtvoly. "Smyslem je zvítězit poctivě, podle pravidel, ale zvítězit." (Vince Lombardi)*

Toulám se ve zkrvavělých myšlenkách. Melodie ztemnělých večerů, tiše splachujících výkaly postpubertálního imbroglia. Období krakeláže v rodinných vztazích - nikdo mě nechápe, anebo možná já nechápu nikoho; maličké déjà vu, či spíše regrese ve freudovském slova smyslu; renesance je sice návratem k antice, ale já ji mám rád pro její bláznovství; na každém rohu zurčí pochybnosti, co je vlastně správné - intuice mě mnohokrát zklamala, ale podle čeho jiného se řídit? Zakopávám a mám už rozdrásaná kolena, řvu bolestí, avšak nikdo mě neslyší; kolportér poraženeckých nálad, plagiátor hrabalovských obrazů obnažené nahoty, maršálek jízlivých monstrprocesů v krematoriu lidské svobody; tisícekrát opakovaný verš, pokaždé zbude jen kadáver.

Veškeré naivní představy o kladné morální úrovni sveřepého světa se lámají o skutečnost bezútěšně masakrující stacionární PVO subjektivně objektivních zřítelnic. Navigace přepočítává nejkratší (nejrychlejší) trasu k opětovnému zahlcení marastem nanicovatých myšlenek. Triumvirát Nejsvětější Trojice, ireparabilní gaskonáda. Ztrácím se. Nihil novi sub sole. Latinské citáty kompenzují středně nízké sebevědomí v jiných oblastech. Decrescendo.

Dech se ti krátí, každým dnem blíže smrti
Každý rok je stále kratší, už není vůbec žádný čas nazbyt
Plány, co jsi měl, zmizí v nicotu nebo půl stránky roztřesených čar
Setrvávání v tichém zoufalství je typicky anglické
Čas je pryč, píseň doznívá, myslel jsem, že víc co říci mám **



* Srov. Famous Quotes by Vince Lombardi: Truth. Vince Lombardi.com [online]. [cit. 2014-04-25]. Dostupné z: http://www.vincelombardi.com/quotes.html

** Pink Floyd. Album: The Dark Side of the Moon. Skladba: Time. 1973. Překlad dostupný z: http://www.pinkfloyd.cz/pinkfloyd/index.php?sub=preklady_pink.floyd_dark
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 26. dubna 2014 v 19:44 | Reagovat

příliš mnoho dramat pro zdánlivě nevinný konec jedné epizody. říká ta, co bude řvát za rok minimálně stejně, ale teď má ještě suverénní nadhled. nostalgie je mrcha.

2 The Wall The Wall | E-mail | Web | 26. dubna 2014 v 20:55 | Reagovat

[1]: Před rokem bylo všechno jinak. Za rok bude všechno jinak. Nadhled se postupně vytrácí.

3 Rose Rose | E-mail | Web | 26. dubna 2014 v 22:38 | Reagovat

Nikdy není dost dramat. Ukončuje se jedna z kapitol života, která už se nevrátí.. Navíc máš skvělí hudební vkus!

4 The Wall The Wall | E-mail | Web | 27. dubna 2014 v 10:14 | Reagovat

[3]: Asi máš pravdu, že je lepší zažít více dramatických chvil než méně (či žádné). Alespoň není nuda.

5 bludickka bludickka | E-mail | Web | 2. května 2014 v 14:06 | Reagovat

Já nechápu, že v doposud nejlepším a současném období života se cítím nějak hůř než v těch horších obdobích. Nebo mě paměť a zápisky obelhávají.
Na žádnou otázku obsahující slovo správně si neumím odpovědět. S intuicí se taky zrovna nepřátelím.

6 The Wall The Wall | E-mail | Web | 2. května 2014 v 15:28 | Reagovat

[5]: Možná je vtip v tom, že třeba žádná taková odpověď neexistuje, a proto jsme zmatení.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama