Lidé netleskají, ale divadlo skončilo už

18. srpna 2013 v 23:17 | The Wall |  Ozvěny ticha
Alespoň pro mě. Alespoň pro dnešek. Pocit tak osvobozující, a přitom tak… prázdný. Zítra vše začne znovu, ale to je mi teď naprosto ukradené. Proč se zabývat zítřkem? Slunce bude svítit stále stejně, můj odraz v zrcadle bude stále stejný. Prostě jen další zbytečný den. Den, který bude stejný jako všechny před ním, co bez našich vzpomínek zmizeli s večerem letním, jak jsem to vyjádřil v jedné své básni. Nemám totiž sílu změnit svůj život, dát mu smysl. Mám strach ho změnit. Ano, strach. Nejsem žádný hrdina. Ti přece většinou umírají v nesmyslných bitvách, zatímco ostatní utekli. A já radši utíkám.

Nikdo mě nevidí. Nikdo mě neslyší. Všude jenom ticho a svět, kde pravda a láska vítězí a kde dokážeme cokoliv. Svět, kde prožijeme svůj život ještě jednou a lépe. Svět, kde není místo pro herce, co hrají sami sebe. Kde se schováme před posměchem ostatních, před vlastními chybami, před pocitem samoty. Sny. Jsou naší nadějí lepší budoucnousti, která nám brání, abychom zaživa shnili v náplavě reality a vlastní nesnesitelné bolesti. A tak utíkáme z šedi nudných chvil prázdného života a nechceme zpět. Nebo je tu někdo, kdo chce zůstat a stále dokola poslouchat ty samé monology, stále dokola pozorovat tu samou scénu, čekat na pointu? Ale herci se neklaní, lidé netleskají. Má ta hra vůbec konec?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 19. srpna 2013 v 20:24 | Reagovat

Aspoň u sebe máš svobodou vůli to kdykoli ukončit. :D

2 ann-ihilation ann-ihilation | Web | 19. srpna 2013 v 21:07 | Reagovat

Strach ze změny, to je snad větší bolest než změna samotná. Také se bojím někam se posunout a přitom bych chtěla být lepší člověk. Zítra slunce zase vyjde na východě a tvůj odraz v zrcadle bude stejný, ale nebudeš už ten samý člověk, jakým jsi dnes. Něčím se změníš. Za ten den získáš jakousi zkušenost, něco nového poznáš, něco nezvyklého tě napadne. Maličké zrnko něčeho. Za den to nepoznáš, ale po čase je ta změna markantní.
A sny, ty se občas plní. Vážně. Hlavně když to už skoro přestaneš chtít.
A teď bych ocenila, abych tu tvojí úvahu mohla přestat číst asi posté dokola, protože tomu pořád stejně nerozumím a proto mě to tak moc baví. Jsi šílenej tím nejsprávnějším směrem. :)

3 plumpox plumpox | E-mail | Web | 27. srpna 2013 v 23:35 | Reagovat

Občas, čím víc chceš něco změnit, tím víc je to stejné.
A na hrdiny civí jen ti, kteří sami neznamenají nic. Někdo utíká, protože se na to nemůže dívat. (Kdo uteče, vyhraje.)

A já tleskám, ne hercům, ne naději, tobě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama